Ú v o d


Cílem, který si v této knize kladu, je představit vám myšlenky jedné z nejzajímavějších a nej- více přehlížených osobností americké historie: Ohiyesy, který je známý pod svým anglickým jménem Charles Alexander Eastman.
Ohiyesa byl ve své podstatě básníkem ducha a nositelem duchovní vize. Svým záběrem a hor- livostí, která rostla úměrně s jeho věkem, se stal hlasatelem životního názoru pÚvodních obyva- tel. Jsem přesvědčen, že to, co naše generace potřebuje slyšet především, je jeho duchovní vize. Hladovíme po slovech a názorech pÚvod- ních obyvatel Ameriky, a přitom nikdo nemluvil jasněji než Ohiyesa.
Ohiyesa se narodil v zimě roku 1858 na jihu státu Minnesota, v kraji nyní zvaném Redwood FaUs. Byl příslušníkem kmene Santí, patřícího k národu Dakotů či Siouxů. Když mu byly čtyři, jeho lidé v zoufalství povstali proti vládě Spojených států, jež se je snažila systematicky vyhladovět zdržováním dodávek potravin a pla- teb, které jim dlužila za odkoupení jejich půdy. Povstání bylo potlačeno a více než tisíc mužÚ a žen bylo zajato a odvlečeno. Den po Vánocích roku 1862 bylo při největší masové popravě, kterou kdy vláda Spojených státÚ vykonala, oběšeno třicet osm z nich. Ti, kteří nebyli pobiti, byli odvezeni do trestnic a zajateckých táborů, kde je v mrazivých dnech severské zimy čekalo hladovění a smrt.
Mezi zajatci byl i Mnoho BleskÚ, Ohiyesův otec. Ohiyesa, jeden z těch, co zůstali, byl poslán ke svému strýci, aby se mu dostalo výchovy podle tradičních siouxských zvyků. Učil se lesní moudrosti a získával znalosti svého lidu. Usilo- val o to stát se lovcem a bojovníkem. Jednoho dne při lovu spatřil, jak proti němu kráčí Indián v Šatech bílých lidí. Byl to jeho otec, který přežil zajatecký tábor a který se vrátil, aby vyhledal svého syna.
Ve svém zajetí poznal Mnoho Blesků moc evropské kultury a pochopil, že v jejím rámci nemůže indiánský způsob života přežít. Pohrdal těmi, které nazýval "Indiány rezervací", těmi, kteří se vzdali své nezávislosti a tradice a přijali almužnu od evropských dobyvatel;.
Odešel s Ohiyesou na malou farmu v jihozá- padní Dakotě a začal z něho vychovávat nový druh bojovníka. Do bílých škol ho poslal se slovy. "Je to stejné, jako kdybych tě posílal na tvou první válečnou výpravu. Očekávám, že zvítězíš." Tak se zrodil Charles Alexander Eastman, santíjský Sioux, dítě lesŮ a prérií, tak vykročil, aby se stal poradcem prezidentů a váženým členem novoanglické společnosti.
Ohiyesa, neboli Eastman, nastoupil na Beloitskou kolej, kde se naučil angličtinu a plně se pono- řil do kultury a zvyků bílého světa. Po maturitě odjel na východ. Navštěvoval Dartmouthskou kolej a byl přijat na lékařskou fakultu Bostonské univerzity, kterou ukončil v roce 1890. Potom se vrátil na rodný Středozápad, aby pracoval jako lékař mezi svými lidmi v rezervaci Pine Ridge. Byl však zklamán korupcí vlády Spojených státz a jejích indiánských agentů. Po krátkém pokusu založit soukromou lékařskou praxi v St. Paulu v Minnesotě obrátil svou pozornost na problematiku vztahů mezi Indiány a bílými. Dalších dvacet pět let se nejrůznějšími způ- soby pokoušel vybudovat mosty porozumění mezi indiánskými a neindiánskými národy Ameriky. Pracoval pro YMCA, poté sloužil svému lidu jako advokát ve Washingtonu a nakonec se vrátil do Jižní Dakoty, kde tři roky působil jako lékař Siouxz v Crow Creeku.
V roce 1903 odjel zpět do Massachusetts a snažil se uvést hlas Indiána na americkou intelektuální scénu. Zapojil se do skautského programu, protože věřil, že to je nejlepší zpŮsob, jak mladým neindiánským Američanům sdělit význam myšlení a hodnot, kterým se naučil při svém dospívání v divočině.
Nakonec v New Hampshire s pomocí své ženy založil vlastní tábor, v němž se neindiánské děti pokusil prakticky uvést do systému siouxského vzdělání a hodnot.
Finanční problémy a naprosto neslučitelné rozdíly mezi indiánskou kulturou a bílou civi- lizací si však vybraly svou daň. V roce 1918 se Eastman rozešel se svou bílou manželkou a v roce 1921 opustil Novou Anglii. I nadále věřil, že cesta civilizace je cestou budoucnosti, ztratil však mnoho ze své víry v její schopnost vyslovovat se k vyšší morální a duchovní vizi lidstva. Opět se vrátil do lesů na rodném Středozápadě, věnoval více času tradičnímu životu a často na několik měsíců odcházel sám do lesŮ. Nikdy nepřestal věřit, že pokud má někdy existovat Amerika s vlastní a upřímnou duší, musí se dvě kultury, které se tak tragicky střetly na půdě amerického kontinentu, nějakým způsobem spojit v jednu. Ačkoliv pochopil, že bílá civilizace je ve své podstatě systémem života založeným na obchodu, stále cítil, že úkolem těch nejlepších lidí, Indiánů i neindiánů, je pomoci najít Americe společnou vizi. Jak píše na konci své autobiografie Z hlubokých lesů do civilizace (From Deep Woods to Civi- lization): "jsem Indián a od civilizace jsem se mnoho naučil, za což jsem vděčný, nikdy jsem však neztratil svůj indiánský smysl pro právo a spravedlnost. Jsem proto mnohem více pro rozvoj a pokrok v sociální a duchovní oblasti než pro růst obchodu, nacionalismu a výkonnosti. V každém případě, dokud žiji, jsem Američan." Jako pozorovatel indiánského života neměl Ohiyesa sobě rovného. Byl si naprosto jistý svou indiánskou identitou, a přesto celý svůj život obětoval hledání jejího smyslu v kontextu evropské Ameriky. Celým svým srdcem i duchem se snažil věřit moudrosti každé z obou cest, kterým se naučil. Pokud to bylo těžké, pak proto, že obě tyto cesty se v jednom člověku tak nesnadno spojují.
Jakkoliv litoval odumírání indiánské kultury, přijímal to jako řízení Velkého Mystéria a pustil se do dvojitého úkolu přinášet kulturu bílých IndiánŮm a indiánskou kulturu bílým. Zázemí ve svých tradicích neztratil ani v nesnadném zkou- mání nideálu kristova", ani při večeřích s pre- zidenty. Byl vždy pozorovatelem, pronikajícím stále hlouběji do kultury bílých, snažícím se, jak mu vždy radila jeho babička, "jít po nové stezce tak dlouho, dokud ji nepozná".
Spisy, které zanechal, jsou dokumenty z této cesty, cesty muže se srdcem bojovníka a jazy- kem řečníka, lidského ducha takové důstojnosti, která překonává hranice rasy a víry. A tak vám s velkou hrdostí a úctou předkládám soubor jeho spisů. Ohiyesa je mužem, jemuž bych svěřil svého syna i svou zem. Až si přečtete jeho slova, pochopíte proč.

Kent Nerburn Bemidji, Minnesota, 1993
Další stránka...